Hans Andeweg

Kniha Hanse Andewega „V rezonanci s přírodou" je přínosnou publikací přibližující nám energetickou podstatu živé přírody a naši vzájemnou koexistenci s ní. Jak autor uvádí ve svém mottu: „Příroda má duši a my s ní můžeme komunikovat." Poskytuje nám návod, jak s láskou pečovat nejen o jednotlivé rostliny, ale i zahrady, lesy a velké územní celky.
Uvedený úryvek popisuje autorův holistický pohled na vztah člověka - správce ke svěřenému území.

„ ... Často zazní také otázka, proč se pomocí rezonanční terapie neošetří celá Země: tak bychom se přece zbavili problémů se životním prostředím najednou?! Odpověď na tuto otázku je pravděpodobně tím nejvýznamnějším důvodem, proč píšu tuto knihu. Nikdo nemůže uzdravit druhého. Za sebe sama a za své uzdravení je zodpovědný každý sám. Stejným způsobem je každý zodpovědný za zdraví své zahrady, pole nebo lesa.
Nemá proto smysl léčit ani malý kousek lesa, pokud ten, kdo za něj zodpovídá, nespolupracuje. Vlastník a správce jsou se svou půdou neoddělitelně spojeni. V tom nejhlubším smyslu slova jsou „pány" nebo „země-pány". Panují. Jsou zodpovědní za to, jak se lesu daří, i za úspěšnost ošetření, čím více se v něm angažují, tím je terapie lepši a efektivnější. Proč a jak les onemocněl, zde ponecháme stranou.
Energetické spojení správce s pozemkem představuje důležitý klíč k uzdravení. Spravuje životní procesy v lese i energetické procesy, které jsou k uzdravení nezbytné. Nejedná se jen o ekologickou správu, ale ještě víc o energetickou správu daného území.
Pokaždé se mne hluboce dotkne, když vidím, jak se zahradník projevuje ve své zahradě, farmář na své půdě a správce ve svém lese. Jejich myšlenky a způsob práce nacházíte jednak v růstu rostlin a stromů, jednak můžete vliv jejich energie a nálady cítit na všech polích. Zemědělec oduševňuje svůj pozemek. Jakmile vjedete do holonu jeho hospodářství, cítíte, jak se mu daří.
Pokud zodpovědní správci nespolupracuji, nemá smysl léčit celou Zemi pomocí rezonanční terapie. Správci Země jsme my, lidstvo. Při léčení přírody musíme začít u sebe. Dalším krokem je naše nejbližší okolí, naše zahrada nebo pole; ten kousek Země, za který zodpovídáme.
Rezonanční terapie jako dočasná „intenzivní péče" pro naléhavé případy představuje dobré řešení za předpokladu, že se ti, kdo jsou za léčený objekt zodpovědní, od počátku angažují a po určité době jsou hotovi vzít léčení přírody do vlastních rukou ...

... Vědecky potvrzené výsledky jsou důležité, ale ještě důležitější jsou reakce lidí na daném místě. Téměř na všech ošetřovaných územích jsem slyšel, že se lidem daří lépe. Už se tak rychle neunavili a měli ze své práce větší radost ...
... Stejně jako v každém povolání i zde platí, že také rezonanční terapeut musí dbát na určité věci, aby své povolání mohl vykonávat optimálně. Laborantka u rentgenu musí dávat pozor, aby nedostala příliš velkou dávku záření. Psát knihu a dlouho sedět u počítače škodí očím. Rudolf Steiner varoval, že provádění ošetření na dálku může škodit zdraví. Nyní víme, že to tak pravděpodobně je, protože k testováni a ošetřování je potřeba životní energie.
Když správce nepřevezme zodpovědnost za energetickou situaci, přechází v daný okamžik zodpovědnost za dotyčné území na rezonančního terapeuta, ať už o tom ví, nebo ne. Mezi správcem a jeho pozemkem je silné energetické spojení. Toto spojeni nyní existuje mezi územím a terapeutem, což znamená, že se od něho chce dvacet čtyři hodiny denně jisté nasazení. Duší svého území je správce, nyní však místo jeho energie leží nad krajinou energie terapeuta.
Testování ošetření představuje další velké vypětí sil. Mnoho lidí to úplně "rozhodí", když poprvé navážou kontakt se stromem. V rezonanční terapii se jedná o území se stovkami tisíc smrtelně nemocných stromů, které zoufale volají o pomoc a žádají pozornost a energii. Kontakt doprovázejí silné emoce a často i velká negativní síla. Vzhledem ke dříve zmíněnému energetickému spojení je pro terapeuta těžké ze sebe tyto věci setřást.
K navázání kontaktu musí terapeut nabídnout vlastní životní energii. Trénovaný terapeut je schopen provádět testování stále rychleji, a tak kontakt zkrátit. Časové trvání však nemá rozhodující význam. Nejedná se o kvantitu, ale o Kvalitu. K dobré rezonanční terapii dochází pouze tehdy, když se terapeut s projektem spojí celým srdcem. Nejlépe to jde ve stavu uvolněné koncentrace s maximální nebo optimální Bovisovou hodnotou. Tělo musí podat fyzicky i energeticky velký výkon.
Rezonanční terapie je vrcholový sport! Ne každý může na této úrovni testovat ošetření. Předchází tomu několikaletý energetický trénink. Považujeme za normální, že sprinter trénuje celé roky, aby uběhl 100m pod deset sekund. K tomuto cíli je nasměrována veškerá jeho energie. Rezonanční terapie je v tomto ohledu stejná, snad ještě o něco více vyčerpávající. Rezonanční terapie je požírač životní energie. Dobře trénovaný terapeut může otestovat za den osm až deset ošetřeni. Intuitivní testování rezonanční terapie se musí střídat s fyzickou prací na čerstvém vzduchu. Čas k regeneraci je skutečně důležitý.
Prostřednictvím ošetření na dálku vzniká velké nebezpečí, že terapeut projekt ztratí z očí, nebo - což je ještě horši - ho nikdy neuvidí. Tady zcela platí rčení: „Sešel z očí, sešel z mysli." Když si se svým přítelem pouze telefonujete, dlouho to nevydrží, v určitý okamžik se musíte vidět. Totéž platí o rezonančním terapeutovi a území, které ošetřuje. Kontakt na místě prospěje oběma stranám. Je důležité, aby se obě poznaly „naživo"...

... Moje zkušenost mě naučila, že každý je schopen vnímat vyzařováni a energii. Je to schopnost, kterou má každý člověk, ale v naši společnosti se rozvine jen zřídka nebo nikdy. To jediné, co musíme udělat, je chtít a otevřít se. Je k tomu třeba trochu odvahy, ale „když se chce, všechno to jde". Mějte důvěru a prožívejte. To je nejlepší škola. Existuje pouze jedna jediná cesta a tou je vaše vlastní cesta. Není to však cesta osamělá. O vnímání energie lze mluvit s druhými lidmi. Pravidelným používáním určitých parametrů, jako například Bovisovy hodnoty, POA, orgonu, doru a oranuru, vznikne základ pro společný jazyk. Tato kniha pojednává o léčení přírody. Z toho vyplývá, že příroda je nemocná. Myslím, že tomu tak zcela určitě je. Přírodní rovnováha je celosvětově narušena. Je to důsledek našeho zacházení se Zemí. Současná situace vyžaduje péči a pozornost. Musí se hodně udělat pro to, aby se docílilo nové rovnováhy. Ochromující vliv moderních médií tkví v tom, že jsme neustále informováni o velkých katastrofách, s nimiž nemůžeme nic udělat. To v lidech vyvolává pocit bezmoci, který vede zase k lhostejnosti. Ale při léčeni přírody musíme nejdříve začít u sebe. Každý může začít sám u sebe, ve své zahradě, na svém poli nebo v lese. V tom spočívá síla každého jednotlivce.
Podmínkou je vnitřní mír, spojení navázané ze srdce a spolupráce s přírodou. Takto se otevírá brána k tajemství všeho Živého a vytváří se prostor pro Kvalitu a kulturu. To je cíl. Ošetření jediného stromu je proto stejně důležité a cenné jako ošetření celého lesa. Řešení spočívá v úctě k malému, a ne v dychtění po velkém. Vše se točí kolem Kvality. Kvantita představuje zastírací manévr, který odvádí od toho hlavního ...
... Nejsme na této planetě náhodou. V každém případě ne „náhodou" ve smyslu nahodilosti a jako výsledek jakéhosi náhodného štěstí. Pokud vše plyne, přihodí se to, co se přihodit má. A tato příhoda je tak velice případná. Jsme tu tedy spíše velice případně, a díky tomu se tedy přirozeně přihodí to, co bude. To je budoucnost. Naším úkolem je starat se o tuto planetu, zušlechťovat ji a kultivovat. Jsme správci Země; nyní, zítra, pozítří, až do daleké budoucnosti ....
... K Zemi je možno se chovat zcela novým způsobem. Ten se nezakládá na protipůsobení, nýbrž na spolupráci. Spolupráce nestojí žádnou energii, ale naopak ji dodává. Není jí nedostatek. Je dost energie pro všechny. Bránu do antiprostoru můžeme otevírat i zavírat ze svého srdce."